Jakými zákonitostmi se řídí stvoření?      

• Otázka:
  Je mi jasné, že vůle Boží je vyjádřena v zákonech stvoření. Ale co to konkrétně znamená? O jaké zákony jde? Patrně to nebudou zákony zaznamenané v našich matematických knihách ani v právnických dílech.       
  

Odpoveď:

Slovo „zákon“ dnes označuje mnoho různých pojmů – od matematicky definovaných formulí po složitě vykonstruované formulace současné až právní vědy. O ně ale samozřejmě nejde, hovoříme-li o zákonech stvoření nebo života, které musí být schopen každý člověk vypozorovat a prožít.             

Poselství Grálu popisuje tři základní prazákony stvoření, jež jsou základem veškerého dění a pohybu.  Jsou to:             

1) zákon zpětného působení    
2) zákon přitažlivosti stejnorodého       
3) zákon tíže.    

Zákon zpětného působení známe samozřejmě z přírodních věd, protože všechny známé síly vykazují zpětná působení. Všechno jsoucí je vzájemně pro pojeno a neustále se rozmanitými způsoby vzájemně ovlivňuje. Každá příčina nese s sebou nevyhnutelně odpovídající účinek, který se vrací zpět k příčině, ta na něj opět reaguje svým účinkem atd. Stejný zákon působí také v neviditelné, duchovně-duševní oblasti. „Co člověk zaseje, to také sklidí!“, je psáno již v bibli jako poučení i jako varování. Protože po všem, co z nás vychází jako „setba“, nevyhnutelně následuje i „sklizeň“. To se týká dokonce i myšlenek. Pro ty platí svoboda jen do té míry, že si můžeme myslet cokoliv, ať již budujícího nebo ničivého charakteru, toto naše myšlení ovšem s sebou automaticky nese také následky. Jako formuje každý člověk svůj vlastní myšlenkový svět, ovlivňuje tento svět zpětně také jeho, má vliv na jeho rozhodnutí a tím nakonec i na celý jeho život.  

Stejnorodost zpětných působení, tedy skutečnost, která se nám jeví jako samozřejmá, že tedy nemůžeme sklízet žito, když jsme zaseli pšenici, vede k druhému velkému zákonu stvoření, úzce souvisejícímu se zpětným působením: k zákonu přitažlivosti stejnorodého.       

Také působení tohoto zákona můžeme sledovat všude a na každé úrovni. Třeba v přírodě při tvorbě krystalů, k níž dochází slučováním stejnorodých atomů nebo molekul a která způsobuje růst pevných přírodních materiálů. Ale také ve formách lidského chování, jak je trefně zachycují lidová přísloví, třeba, „Vrána k vráně sedá“ nebo „Jablko nepadá daleko od stromu“. Stejně jako nalézáme v důsledku zákona přitažlivosti stejnorodého u jiných lidí rezonanci, když jsme s nimi „naladěni na stejnou vlnu“, děje se totéž i s našimi myšlenkami. Ty neustále přitahují další stejnorodé myšlenky a takto zesíleny působí na nás zpět – obšťastňujícím nebo obtěžujícím způsobem.       

Tísnivé pocity nebo naopak obšťastňující lehkost, jak je zná zřejmě každý člověk ze svého duševního života, jsou výsledkem působení třetího velkého zákona stvoření. Je nám důvěrně znám z fyziky a stejnou měrou má také vliv na to, jak se nám duševně daří. Je to zákon tíže. Podle něj musí těžké, hutné a nepohyblivé klesat dolů, zatímco lehké, méně hutné a pohyblivé stoupá samočinně vzhůru. A jako se těleso ve vodě nebo ve vzduchu vznáší, stoupá nebo klesá, vždy podle svých vlastností, můžeme se i my cítit „tlačeni k zemi“, nebo naopak „povznesení“, „okřídlení“, „volní“.            

Jsou to tedy tři jednoduché zákony, jimž je ve stvoření podřízen všechen pohyb. Také my bychom je měli vědomě následovat – to znamená zasévat dobré, abychom ve zpětném působení i stejně dobré sklízeli. Dávat, aby i nám mohlo být dáváno. Odhodit vnitřní balast, abychom tíže mohli duševně okřídleni stoupat vzhůru. Kdo chce vypustit balon do vzduchu, musí uvést vzduch v zákonu v pohyb, zahřát jej, aby se balon odlepil od země. Chceme-li být jako lidé svobodní, šťastní a volní,
musíme se také hýbat. Pro nás je to samozřejmě nutný vnitřní pohyb, tedy překonávání sebe sama, a duchovní živost.               

Z toho je zřejmé, že přirozené působení Boží řídí nejen veškeré vnější dění na tomto světě, nýbrž úzce souvisí i s naším vlastním konáním a nekonáním. Zákony stvoření, jež jsou současně projevem vůle Boží, nás bud‘ podporují, posilují, nesou vzhůru, nebo nás naopak v nejhorším případě vskutku rozdrtí, jestliže jednáme proti nim. A tak je i jasné, proč existuje něco jako „ Boží přikázání“. Ta nejsou ničím jiným než ukazateli cesty, ochraňujícími nás před škodlivými zpětnými účinky těchto zákonů.
Žel si ale jen zřídka uvědomujeme, jak úzce je naše tělesné i duševní blaho s těmito prazákony stvoření provázáno. A tak si na jedné straně myslíme, že je člověku dáno právo žít si zcela podle svého, a na druhé straně naříkáme nad ranami osudu nebo i jen nad vypjatými životními situacemi, přišlými zdánlivě nezaslouženě jen tak „zčistajasna“.

                                                                             [späť na obsah]