… Byla doba, o níž vyprávějí již jen staré pověsti a pohádky, kdy lidé žili v chrámech a světlých chýších. Bylo to v době mládí lidstva. Ale potom sestoupili lidé do temna a ze svých činů si utkali osudy a postavili si domy stínů. Vy všichni, kteří dnes dýcháte na této Zemi, je obýváte a jistě je to velmi těžké a skličující v nich žít. A přece nemusíte propadat smutku. Myslete na plamínky, které vám svítí jako tři světla malé Veronice -myslete na to, vy, kdo dnes dýcháte, a prosvětlujte jimi domy stínů. Pak to budou opět chrámy a svělé chýše, které budete obývat.

Jsou to ovšem daleké cesty vedoucí od jedné dálky do druhé. Ale nemyslete, že ste po nich šli nadarmo. Chrámy a světlé chýše, které jste obývali v době mládí lidstva, jste nestavěli vy. Žili jste v nich jako děti v tajuplné zahradě. Ale nové chrámy a nové chýše, které mají vyrůst z domů stínů, ty máte sami postavit svými vlastnými myšlenkami a zažijete v nich, co je vědomé dětství. Vědomé dětství je blaženost. Nevěříte, že stojí za to jít kvůli tomu přes mnohé stupně a mnohé prahy, i když je od jedné dálky ke druhé cesta daleká?

Je dálka, která byla, z níž přicházíme
Je dálka, která bude, k níž putujeme

A přece jsou všechny dálky blízké, chápe-li se to správně